Březen 2009

4. kapitola - Je to jen začátek

14. března 2009 v 17:19 | Kiara |  Milovat i nenávidět
Achůůj =)) Tak jsem zpátky xD Trochu dřív, než jsem předpokládala, ale už jsem se nudila ;) Zjistila jsem, že přijímačky dělat nemusim, takže pohoda =) A za to, že jste se mnou vydrželi, mám pro vás další kapitolku ;) Kuju všem ;* Papa =)



Je to jen začátek

Katrin se ráno probudila velice časně, i přesto, že toho v noci moc nenaspala. Pořád tomu nemohla uvěřit … Jak jen jí Moudrý klobouk mohl poslat do Zmijozelu?


Vždyť jsem tak jiná, než ti ostatní, zoufala si. Rozhodla se, že na snídani půjde co nejdříve, ještě než se tam začnou objevovat první davy studentů. Neměla teď náladu na nějaké zvědavé očumování.

Vstala tedy, oblékla se (rozhodla se pro černé kalhoty a černé triko, nechtěla působit nějak zvlášť výrazně) a šla do koupelny. Potom si zvýraznila oči tenkou černou linkou a vyšla potichu z ložnice. Nechtěla probudit Alici ani ostatní, chtěla být sama. Sešla po schodech do společenské místnosti, kde už v krbu vesele plápolal oheň. Oddechla si, když zjistila, že tu ještě nikdo není a všichni spí. Jak tak pomalu procházela studenými chodbami hradu, začínala si myslet, že už jde nějak dlouho, a že možná šla nesprávným směrem. V duchu zaklela.

To mi tak ještě scházelo, pomyslela si mrzutě. Ale jak se v duchu rozčilovala, nevšimla si nízkého schůdku na chodbě a zakopla. Letěla vzduchem dopředu, a když už očekávala prudký náraz, nestalo se tak. Místo toho, aby se pořádně praštila do chladné a tvrdé podlahy, dopadla do něčí měkké náruče.

"To bylo o fous", ozval se její "zachránce". Vzhlédla k němu a zjistila, že se usmívá. Měl krásné, bouřkově šedé oči … Někde už ho viděla …

"Halo, si mezi námi?" zasmál se neznámý. Trhla sebou. "Ehm- jo, promiň. Tedy vlastně, chci říct, díky." Vykoktala ze sebe totálně zmatená Kat. Chlapcův
úsměv byl ještě širší.

"Ani jsem se nepředstavil," začal. "Jmenuju se Sirius. Sirius Black."
No jasně, to je ten kluk, kterého viděla ve vlaku, v jejich kupé, docvaklo Katrin. "Jo, já jsem Katrin Gartenová."

"Vždyť my jsme se už viděli," usmál se na ní Sirius. "Kam máš namířeno? Jestli na snídani, jdeš špatně. Můžu tě doprovodit a ukázat ti cestu?"

"Jo, to by od tebe bylo hezké. Nebo raději ne." Řekla Kat.
"Proč ne?" podivil se Siri.

"No, víš, někomu by se asi nelíbilo, kdyby nás dva spolu viděl."
"Aha, tím myslíš Alici, Srabuse a tak, že?" Z jeho hlasu najednou čišel chlad.
"Hm, jo, tak nějak. Promiň" omluvila se Katrin.

"To je v pohodě," opáčil Sirius. "Ale jedno mi řekni, jsi tu teprve první den, nenech si od nich rozkazovat. Musíš jim to zarazit hned na začátku, pak už se jich nezbavíš." Odešel a nechal tam stát vyjevenu Kat samotnou.

"Počkej!" zavolala na něj, když už byl na konci chodby. Doběhla ho a udýchaně se zeptala: "Co si myslel tím, že už se jich nezbavím? Jak to myslíš?"
"Ty to vážně nevíš?" zeptal se Sirius nevěřícně. Když zavrtěla hlavou, pokračoval: "No jsou to Zmijozelští, už jen to stačí, nemyslíš?"

"No nevím, já jsem přece taky ve Zmijozelu." Znejistěla Katrin.
"Ty jsi tu přece jen chvilku. Kdežto rodiče skoro všech Zmijozelských jsou Smrtijedi, nejvěrnější přátelé Ty víš koho. A navíc si myslím, že se do Zmijozelu nehodíš. Jsi jiná než oni. Vím to." Dodal ještě a usmál se na ni.

"Díky, já jsem taky doufala, že mě Klobouk zařadí někam jinam. Já to tam prostě nevydržím!" vykřikla a z ničeho nic se rozplakala. Dusila to v sobě od včerejšího zařazování a teď se konečně může někomu svěřit. "Nezvládnu to. Dneska to ještě nebylo nic, ale to je jen začátek. Všichni se úplně vyžívají v násilí. Jsou to obdivovatelé Ty víš koho. Slyšela jsem je včera u večeře."

Sirius postoupil směrem k ní, zadíval se na ní těma svýma hlubokýma očima a popadl jí do náruče. Kat dál brečel na jeho rameni a on jí k sobě pevně tiskl a druhou rukou jí hladil po hlavě. "To bude dobrý, uvidíš." Šeptal jí tiše do ucha. "To zvládneš, jsem tu s tebou. Mně se můžeš vždycky svěřit, pomůžu ti." Usmál se na ní.

"Děkuju ti." Pousmála se. Otřela si slzy a dodala: "Vždyť my dva se vůbec neznáme a já ti tady vylévám své srdce."
"No, největší čas, abychom se poznali, ne?" usmál se Siri lišácky. "Můžu tě teď doprovodit na tu snídani?"
"Jasně." Zasmála se Katrin. Poprvé po dlouhé době …




* * *




Když došli do Velké síně, naštěstí tam ještě nikdo neseděl. Došli k Nebelvírskému stolu a Sirius Kat ukázal, aby si sedla vedle něho. "Jsme tu sami, tak to nevadí." Dodal, když spatřil její rozpačitý výraz.


Na stolech se objevily první dobroty a zákusky. V tu chvíli se ve dveřích objevil nějaký kluk. Měl rozcuchané vlasy a brýle na nose.

"Kde seš, člověče?" spustil už ode dvěří na Siria. "Hledal jsem tě všud-" zmlkl. Teprve teď si všiml, že kamarád má společnost.

"Co to má bejt?" rozkřikl se na Siriuse.
Siri se zakuckal. "C-co jako?" kašlal, ve tváři nechápavý výraz.
"Odkdy se sakra bratříčkuješ se Zmijozelskýma?"
"To je James," šeptl rozpačité Katrin do ucha. "To bude dobrý." James to naneštěstí zaslechl.
"Co bude dobrý?! Děláš si srandu? Myslíš, že mi to jen tak vysvětlíš a bude to OK?? To se pleteš."

Siriuse už to taky přestalo bavit. "Co se to s tebou sakra děje? Vždyť Katrin vůbec neznáš, nevíš, co je zač!"
"A ty to víš? Vžyť jí dneska vidíš prvně!" šlehl po Kat znechuceným pohledem. "Je stejná, jako všichni ostatní její kamarádíčkové Smrtijedi!"

"To už by stačilo!" ozvala se Kat. "Ke Smrtijedům bych se v životě nepřidala, to právě kvůli nim jsem přišla o bráchu!"

"A já zas o půlku rodiny!" rozkřikl se James. Otočil se na Siriuse. "Tohle jsem si o tobě nemyslel, už jen kvůli tomu, co se u nás stalo. Myslíš jen na sebe. Jsi ubožák." Otočil se na patě a rychle vyšel z Velké síně ven.

"Jam-" zavolala na něj Kat, ale Sirius jí chytl za ruku. "Nemá to cenu. Když se urazí, nepromluví s nikým."

Smutně se na něj podívala. "Máš kvůli mně problémy. Už víš, co jsem myslela tím, že bychom se neměli stýkat?"

"S Jamesem se to vyřeší, neboj." Uklidňoval jí Siri, i když si sám moc jistý nebyl. "Tohle je ale jen začátek …"