Prosinec 2008

Samotář

3. prosince 2008 v 20:17 | Kiara |  Jednorázovky
Ahojky zlata xD Tak jsem vymyslela novou jednorázovku.. Není na téma HP,Poberti a jiné, ale jelikož jsem blázen do VLKŮ, tak je o jednom z nich... Je to podle mě zvláštní povídka..... Mno nic, posuďte sami xD A nezapomeňte = KOMENTÁŘ a pusťte si SONG (jen kvůli hudbě ;) !! =) Kujíí ;)
UPOZORNĚNÍ: Jelikož je tahle povídka v žánru FANTASY, tak je tohle všechno mnou smyšlené!! Například, chování vlků ... (takhle by se asi žádný vlk opravdu nezachoval xD )


Vaše Kiara





Samotář

Padla noc ... Byl zrovna úplněk ... Celý les zastřela černočerná tma, a pouze slabé měsíční paprsky pronikaly skrze husté větve stromů.

Vše utichlo ... Je tu až nepřirozeně ticho ... Tu najednou protrhlo lesní němotu přízračné zavytí. Měsíční paprsky pronikly mezi stromy a ozářily tak temnou siluetu obrovského vlka. Byl to samec - Taurwen. Silný a mohutný vůdce smečky, přesto však ještě poměrně mladý. Po chvíli se z lesa ozývalo další vytí - tentokrát více vlků. Byla to Taurwenova smečka, která se právě vracela z lovu. Feinthin, jeho nejvěrnější přítel, k němu doběhl jako první. Dorozumívali se jen pohledem ... Jako by si četli myšlenky.

Feinthin mu pověděl, že ulovili kulhající a zesláblou srnu. Nebyla to nic těžkého, snadná kořist. Tedy alespoň pro Taurwena by byla. Byl rychlý a mrštný, ale přitom velice silný.

Když se všichni najedli, Taurwen ještě naposledy zhluboka a dlouze zavyl na Měsíc a pak pomalu, se smečkou v patách, odešel do svého doupěte. Všichni ulehli a skoro hned usnuli, tak moc byli znaveni celodenním sháněním kořisti. Avšak Taurwen usnout nemohl. Dnes se lovu nezúčastnil, protože potřeboval být sám a přemýšlet ... Přemýšlet o životě ve smečce. Už když byl ještě mládě, tak se moc chtěl stát vůdcem smečky, stejně jako jeho otec. Od začátku byl nejsilnější ze svých bratrů a sester. A tak si jednou snadno vybojoval místo vůdčího vlka, a poraženého vyhnal. Byl ale také něčím výjimečný. Něčím, čím se od ostatních dokonale lišil. Svou barvou. Byla temně černá, zatímco ostatní vlci měli barvu šedou, až bílou, a nikde, na žádné části jeho těla byste neobjevili chloupek jiné barvy. Také měl zářivě oranžové oči. Působil hrůzostrašně. Možná proto před ním měli ostatní tolik respektu. Ale byl to spravedlivý a dobrý vůdce.

Ale teď ... Změnil se. Cítil, jak se mění. Čím dál častěji potřeboval zůstávat sám a nestrpěl u sebe nikoho, dokonce ani svého vlčího přítele Feinthina. Dlouhou dobu toto své podivné chování nemohl pochopit. Ale dnes ano. Pochopil ... Musel ze smečky odejít. Své vůdčí postavení přenechat Feinthinovi. Cítil, jak ho les volá ... Byl to prapodivný pocit, ale vnímal to tak. Je jedním z nich ... Z bytostí lesa. Musel jít ... Pořád dál a dál, dokud nenajde odpovědi. Teď už ale zavřel oči a po chvíli konečně usnul.

Další den, časně ráno, se probudil. Jeho smečka už byla vzhůru. Pokynul jim, aby šli za ním na vrchol kopce - jejich posvátné místo. Ignoroval jejich tázavé a zvědavé pohledy ...

Když došli na místo, Taurwen se posadil na kámen a naznačil jim, že už tu nemůže dál zůstat, že musí odejít. Vlci na něj vrhali zklamané a nechápavé pohledy. Snažil se je nevnímat ... Měl svou smečku upřímně rád, ale tímhle by se jeho odchod jen zhoršoval. Zavolal si tedy k sobě Feinthima a přede všemi ho zvolil vůdcem smečky. Pak se zvedl a otřel se čumákem o svého nejlepšího přítele. Nemůže už déle zůstat. Les ho volá.

Odběhl na mýtinku k lesu, tam se zastavil, ohlédl se a naposledy, mocně a hlasitě zavyl na rozloučenou. Smečka mu téměř okamžitě odpověděla. O chvíli později však zavyl ještě někdo. Taurwen v něm poznal Feinthina. Cítil v tom pozdravu náznak smutku a zklamání ...

Věnoval svému rodnému místu poslední zoufalý pohled, a pak se otočil a běžel, jak nejrychleji dovedl, hlouběji do lesa. Zmizel ... Stal se z něj vlk samotář, kterého už nikdy nikdo znovu neviděl ...

Podle legend sice nebyl tento vlk pak už nikdy spatřen jak zvířecím, tak lidským okem. Avšak jeho barvě a pravé povaze vlka, se žádný jiný nevyrovná ...