Listopad 2008

3. kapitola - Horší už být nemůže

30. listopadu 2008 v 12:48 | Kiara |  Milovat i nenávidět
Ahojky =) Konečně nová kapitola, co? xD Varuju předem - je děsná, a navíc krátká=( Vůbec se mi nepovedla.... ale i tak, prosím napište KOMENTÁŘ =) To potěší, a příště napíšu lepší a delší kapitolku, slibuju xD

Horší už to být nemůže

"Prváci, všichni ke mě! No tak, nestyďte se!" zaburácel venku hromový hlas. Pršelo. Katrin s ostatními právě vystupovaly z vlaku na nádraží v Prasinkách. Když dav studentů hrnoucí se ven kolem ní trochu prořídl, naskytl se jí otevřenými dvířky pohled na obrovitou postavu, zabalenou v těžkém plášti. Zírala na toho muže-obra s otevřenou pusou, takže si ani nevšimla, že jsou před ní malé schůdky ven z vlaku. Podjela jí noha a jak široká tak dlouhá se rozplácla na rozbahněné ulici, a kufr vedle ní.
"Á, ty určitě budeš Katrin Gartenová, ta nová šesťačka, viď?" usmál se na ní obr vlídně a podával jí obrovitou ruku.
"Ehm - jo, to jsem já." odpověděla nervózně Kat, a pak se trochu nejistě chytla obrovi ruky, který jí vytáhl na nohy.
"Mimochodem, já jsem Rubeus Hagrid, klíčník a šafář v Bradavicích." pokračoval muž dál, zatímco se Katrin snažila, trochu se očistit.
"Ehm, těší mě, a děkuju, pane Hag-" začala Kat, ale obr jí přerušil ledabylým mávnutím ruky.
"Říkej mi Hagrid, všichni mi tak říkaj." vybídl jí s úsměvem. "No, už bychom měli jít. Vlez si k nějakým prvíkům do loďky. Bude se ti to líbit, uvidíš, na hrad je krásnej pohled." dodal ještě a zmizel v davu studentů.
Kat tedy popošla ke dvěma vyplašeným prvňáčkům a společně nalezli do loďky.

* * *

Tou dobou nastupovali do jednoho z kočárů i Poberti. Jakmile se čtveřice usadila, Rem vytáhl knížku a Peter poslední čokoládovou žabku. Sirius zamyšleně civěl kamsi do dálky.
"Hele, brácho -" ozval se James, který si očividně jeho zasněného výrazu všiml. "Není ti nic?"
"Cože? Ne není, jen...přemýšlím." zmateně odpověděl Sirius. James se zasmál:
"O čem prosímtě? U Rema bych to pochopil, ten přemýšlí o učení. Peter zase o tom, co bude dneska na hostině k jídlu. Ale ty? Leda tak, kterou holku dneska sbalíš, co?" dobíral si ho James dál.
"Haha, Dvanácterák vtipnej jako vždy. Ale máš tak napůl pravdu. O holce to je, ale rozhodně se jí nechystám sbalit... Teda zatím ne." ušklíbl se Tichošlápek. "Všiml sis dneska ve vlaku - v kupé u těch Zmijozeláků, tý černovlasý holky? Ta je tu asi nová, co?"
"Hele Tichošlape, tobě se líbí? Nikdy sis totiž nových tváří zas tolik nevšímal. Myslel jsem, že máš lepší vkus, než jsou holky ze Zmijozelu." podivil se Dvanácterák.
"Nemluv nesmysly, jasně že mám lepší vkus." odbyl ho Sirius, v hloubi duše však věděl, že to není tak úplně pravda... Ty její oči... ty vlasy...

* * *

Hagrid měl pravdu, pomyslela si Kat. Hrad byl opravdu krásně osvícen a nad zrcadlovou hladinou jezera vyhlížel tak majestátně...
Po chvíli dorazili na břeh, kde na ní čekali Alice se Sevem.
"Tudy." pokynula jí Alice a společně vešli branou do hradu.
Páni, zamumlala si Katrin pro sebe, když viděla, jak jsou vnitřní prostory hradu tak obrovské, plné pohybujících se obrazů a schodů ...

"Vy jistě budete slečna Gartenová, že?" ozval se vedle ní hlas přísně vyhlížející profesorky. Severus s Alicí mezitím zmizeli ve Velké síni. Aniž by profesorka čekala na odpověď, pokračovala:
"Zařaďte se, prosím, až nakonec-" ukázala na řadu prvňáčků, kteří se ustrašeně rozhlížely kolem. "Potom vejdete společně s nimi do Velké síně, kde vás zařadí do příslušné koleje." Pak odešla.
Katrin círila, jak se jí svírá žaludek. Nikdy se necítila dobře mezi tolika neznámými lidmi. A teď ještě budou všichni civět na to, jak mě zařadí do té nejhorší koleje. Pomyslela si sklesle. Nikde o mě nebude zájem. Ale asi nejvíc bych NEchtěla do Zmijozelu. Neměla z nich dobrý pocit...

To už se ale otevřely dveře a řada se dala do pohybu. Vcházeli do obrovské místnosti, po níž se táhli čtyři dlouhé stoly s lavicemi osazenými zvědavými žáky. Strop vypadal jako potemnělá noční obloha.
Katrin připadalo jako věčnost, než se dostali až na konec té síně. Všichni studenti zíraly jen na ni.
"Takže-" ozval se hlas tytéž přísné profesorky. "Teď budu postupně vyvolávat vaše jména, vy vystoupíte sem nahoru, posadíte se na stoličku a já vám dám na hlavu Moudrý klobouk, který vás zařadí do koleje. "Nejdřív ale přivítejme slečnu Katrin Gartenovou, která k nám přestupuje do šestého ročníku, až z daleké Australské akademie. Slečno, prosím, pojďte sem ke mně."
"Hm, super." ujelo nechtěně Katrin, ale naneštěstí to asi profesorka zaslechla.
"Co prosím?" otázala se přísně.
"Ale nic!" vyhrkla rychle Kat a celá zčervenala. Pomalu vystoupila až ke stoličce a snažila se nevnímat bolest břicha, která jí po celou dobu svírala. Posadila se na stoličku a profesorka jí na hlavu posadila starý, poněkud plesnivě vyhlížející klobouk, který jí okamžitě spadl přes oči, takže nic neviděla.

Hm, tebe bude opravdu těžké zařadit... ozval sem hlásek někde v její hlavě, až Kat nadskočila. Jenom ne do Zmijozelu, pomyslela si zoufale.
Já si zas myslím, že ve Zmijozelu vynikneš. Máš to v krvi. pokračoval klobouk.
Nejsem jako oni! Mýlíš se. prohlásila rozhodně Kat.
Já se nikdy nemýlím, ať je to tedy: "ZMIJOZEL !"

Né, zoufala si Kat, když jí profesorka z hlavy sundavala klobouk. Bylo jí skoro do breku. Zná tam sice Seva, který jí připadal jako docela fajn kluk, a taky Alici, která se jí tedy moc nezamlouvala, ale teď si všichni ostatní pomyslí, že je jako její strýc. I ten Moudrý klobouk to tak říkal...
Pomalu, jako kdyby šla na šibenici, se vydala s kamenným výrazem ve tváři k Zmijozelskému stolu, kde na ní mávali Alice se Severusem. Nebelvírští jí vypískali.

"Gratulujeme." řekli společně Ali a Sev. Katrin se posadila, sledovala zařazování zbylých prvíků, z nichž tři přišli také do Zmijozelu a poslouchala jako ve snách ředitelův projev. Když se potom na stolech objevilo jídlo, skoro nic nesnědla. Po nějaké době, když se dojedlo a Brumbál řekl několik posledních slov, se všichni zvedli a odcházeli do svých Společenských místností.

Alice, Severus a Katrin tedy také vstali a zařadily se za skupinu Zmijozelských. Šli snad nekonečnou chodbou pořád dolů do sklepení. Byla tu zima a chodba byla osvícena jen několika zelenými svícemi. Když konečně došli k jakémusi obrazu staré čarodějky (sl.aut.:Vím, že Zmijozelský nemaj obraz, ale to nevadí xD), ta se pohnula a promluvila chladným hlasem:
"Heslo?"
"Čistá krev." promluvil jeden ze studentů. Obraz se vyklonil a pustil je dovnitř. Společenská místnost byla potemnělá a světlo jí dodával jen krb, ve kterém plápolal oheň.
"Mylím, že půjdeme hned spát, co ty na to?" zeptala se jí Alice.
"Jo, už jsem unavená." přisvědčila Katrin, a tak se obě vydali po točitých schodech nahoru, do dívčích ložnic. Kat se rychle převlékla (kufry už jim vynesli nahoru), zapadla do jedné z postelí a zatáhla za sebou závěsy. Venku lilo jako z konce a v dálce se ozývalo hřmení...

2. kapitola - Přátelství? To asi ne..

11. listopadu 2008 v 21:06 | Kiara |  Milovat i nenávidět
Ahojky=) Konečně, po dlouhé době xD jsem dala dohromady 2. kapču ;) Sice to není nic extra, ale snad se vám aspoň trošku bude líbit.. napište KOMETÁŘ =))
Vaše Kiara


Přátelství? To asi ne...



Konečně dorazili na nádraží. Sotva vystoupili z Taxíku a z kufru si vytáhli zavazadla, zůstala Kat ohromeně stát. Jak bych se pro všechno na světě tady sama vyznala? Nádraží bylo obrovské a protože bylo dopoledne, hemžilo se to tu lidmi, pospíchajících třeba do práce, na nákupy atd. Severus spatřil její ohromený výraz a zasmál se:
"Myslíš na to, co bys dělala, kdybych tě nepotkal, viď?" Jako by jí četl myšlenky. "Ale teď pojď, do odjezdu vlaku nám zbývá už jen 10 minut.
Musela se spoléhat jen na Seva, ten už to tu znal snad na paměť, a tak jen pospíchala za ním, zatímco on se proplétal mezi přepážkami, míjeli hloučky čekajících lidí a tu a tam se někomu omluvili, když do něj omylem vrazili. Po pár minutách se Sev zastavil. "Tak, Katrin, jsme tu." Řekl udýchaně a mávnul rukou před sebe. Katrin e podívala tím směrem, ale neviděla nic než překážku s číslem devět a deset.
"Ale .." začala, Severus jí ovšem přerušil. "Promiň, já zapomněl. Vidíš tyhle dvě přepážky, devět a deset?" Přikývla. "Tak musíš projít přímo mezi nimi tou zdí." Kat se na něj podívala jako na blázna. Proč bych sakra měla procházet zdí?! Pomyslela si. Jestli je to nějaký hloupý vtip…

"Opravdu, věř mi." Ozval se Sev. "Tak-tak dobře." Připustila nakonec neochotně Katrin. Popadla vozík (který si mimochodem "vypůjčili" od jisté staré dámy, která spolu s ostatními čekala na vlak, a ani si toho nevšimla) a vrhla poslední zoufalý pohled na Seva. Ten se jen povzbudivě usmál.
Teď, nebo nikdy. Řekla si a rozeběhla se přímo proti zdi a ve chvíli, kdy čekala tupý náraz, jako by jí ovanul svěží vánek a najednou se ocitla úplně jinde. Na jiném nástupišti. Na nástupišti 9 ¾! Tolik se to tu lišilo od toho londýnského. Na rozdíl od těch zaprášených starých vagonů a rychlíků tu stál jediný, zářivě rudý vlak, jehož lokomotivu ozařovaly zlaté nápisy: BRADAVICKÝ EXPRES.
Nemůžu tomu uvěřit! Opravdu jsem tady… Nejraději by se rozesmála na celé kolo. O chvíli později "vylítl" ze zdi Severus. Usmála se na něj: "Tak si půjdeme najít kupé, ne?"
"Jasně." Zasmál se Sevík. (xD)
Jak ale po chvíli zjistili, žádné volné kupé na ně nezbylo. Vlak se pomalu rozjížděl, když vešli do jednoho kupé a Kat se zeptala: "Hm, ahoj." Začala nervózně. Seznamování s cizími lidmi jí nikdy moc nešlo. "Ehm-máte tu volno?" zeptala se jedné černovlásky.
"Ahoj Seve." Kývla na Snapea. Pak se otočila na Katrin. "No jasně, sedni si." Usmála se a pokynula jí, aby se posadila vedle ní. Nebyl to však milý nebo přátelský úsměv, byl to úsměv plný povýšenosti a pohrdání. Přesto Kat neodmítla, nemohla si ale nevšimnout, že na sobě má, stejně jako její dvě spolusedící, černé hábity s tmavě zeleným lemováním a na prsou se jim vyjímala stříbrná výšivka hada.
"Mimochodem, jmenuji se Alice Grantová." Představila se ta dívka, když se Kat se Sevem posadili. "A tohle-" ukázala na dvě zbývající dívky- "to jsou Jessika a Lussi." Dívky jen kývli hlavou. "Se Severusem se už jinak samozřejmě známe, je totiž z naší koleje." Když spatřila Katrinin nechápavý výraz, dodala: "Aha, ty vlastně ještě nevíš, jak to v naší škole chodí. No, to máš tak - jsou tam čtyři koleje. Nebelvír- ten je jen pro "odvážné blbečky" jako je Potter a Black, pak je tu Mrzimor - tam se dostanou jen ti, o které v ostatních kolejích není zájem a do žádné jiné se nehodí." Dívky se rozesmály. "Potom-" pokračovala Alice- "je to Havraspár - ten je pro šprty a neviňátka, no a poslední kolej je Zmijozel. To je naše kolej. Je nejlepší v celých Bradavicích. Samozřejmě jsme tam všichni z čistokrevných kouzelnických rodin, nestojíme o žádné mudlovské šmejdy. Mimochodem - jak že se to vlastně jmenuješ?" Zeptala se Alice z ničeho nic.
"Katrin Gartenová." Odpověděla poněkud chladně Kat. Zarazilo jí, že si na ní vzpomněla až teď, jako by celou dobu mluvila asi někam do větru. Navíc, čím víc tahle holka mluvila, tím méně se jí zamlouvala. Vadilo jí to označení mudlovský šmejd a to, jak o ostatních mluví s takovým pohrdáním, jako byli něco méně, než ona. Jako by snad byli nějaký odpad, nebo co... Ona sama sice byla s čistokrevné rodiny, ale tyhle nesmysly o čisté krvi jí až příliš živě připomínaly strýce a jeho rodinu.
"Aha, tak to příjmení neznám. Ty jsi z ciziny? A doufám, že pocházíš z čistokrevné kouzelnické rodiny?" Ptala se Alice dál.
"Ano, jsem z Austrálie a všichni z mé rodiny byly kouzelníci." Odpověděla Kat.
"Dobře, tak doufej, že se dostaneš do Zmijozelu." Usmála se Ali samolibě.
Katrin si však přála, ať se dostane kamkoliv, hlavně ne tam. A také jí vrtalo hlavou to, proč se do toho Severus nějak nevložil, když použila to nechutné označení - mudlovští šmejdi? Myslela jsem si, že je celkem v pohodě. Pomyslela si. No co, třeba se jen nechtěl zbytečně hádat. Zbytečně? No, zas tak zbytečně by to nebylo… Najednou se cítila strašně unavená, víčka jí klesala…
Prudce sebou trhla. Nejspíš musela usnout. Probudil jí strašný křik. Severus s Alicí stáli na nohou, hůlky měli vytažené a mířily na nějaké dva kluky. Ten jeden, s delšími vlasy a s bouřkově šedými oči, měl jindy možná pohlednou tvář teď zkřivenou hněvem. Ten druhý měl vlasy rozcuchané a neposedné a na oříškově hnědých očích brýle. Oba též svíraly pevně své hůlky.
"Co si o sobě sakra myslíte, vy ubožáci?" hulákala Alice přes celý vlak. "Ještě jednou se do Seva budete navážet a …"
"A co?" Promluvil ten první. "Zakleješ nás? Prosím tě, na to se nezmůžeš." Na tváři mu teď hrál pobavený výraz.
"Co ty o mně můžeš vědět? Nevíš, čeho jsem schopná." Zasyčela nenávistně Alice.
"Hele Siriusi-" ozval se ten druhý -"tady do vypadá na dlouho, radši už půjdeme nebo se tady slečna rozčílí." Sirius tedy jen neochotně přikývl a s úšklebkem oba dva opustili kupé.
Sev ztěžka dosedl na sedačku. "Kdo to byl?" zeptala se Kat. "Tohle, Katrin? To byla havěť. Ostuda všech kouzelníků. Sirius Black a jeho kumpán James Potter. Jsou z Nebelvíru." odpověděla jí Alice, která stále ještě ztěžka oddechovala.
Katrin nevěděla proč, ale měla z téhle zmijozelské party divný pocit. Dívala se z okna na ubíhající setmělou krajinu a přemýšlela, co jí asi čeká… Tohle byl jen začátek.