1. kapitola - Vypadnout!

15. října 2008 v 21:18 | Kiara |  Milovat i nenávidět
Tak a je tu první kapitolka k mojí první povídce xD Nezapomeňte napsat KOMETÁŘ ;) Ať se vám líbí=).


Vypadnout!

Probudily jí ostré paprsky slunce, dopadající na její postel. To už je ráno? Zívla. Tuhle noc toho moc nenaspala. Strašně se těšila na tenhle den, kdy konečně pojede poprvé do Bradavic. Když brzy ráno konečně usnula, připadal jí spánek, jako by trval jen pár minut.


Vstala tedy a šla do koupelny, trochu se umýt. Jen co se podívala do zrcadla, otráveně protočila oči. Holka, ty zase vypadáš. Pomyslela si. Její uhlově černé vlasy, jindy pěkně uhlazené, teď trčely všemi možnými směry.
A ještě ke všemu obrovské kruhy pod očima. Pokusila se dát trochu do kupy a pak sešla po schodech dolů na snídani.
Jen co otevřela dveře kuchyně, ozval se hlasitý výbuch smíchu, který měli na svědomí kdo jiný, než Mary a Jackie-strýcovi dcery.

"Propána, Kat, ty zase vypadáš!" zvolala posměšně Mary a dál v sobě dusila smích.
" No, ty na tom taky nejsi zrovna nejlíp, Mary." Oplatila jí to Katrin a usedla na volnou židli. Jen, co se natáhla pro poslední krajíc chleba, který ležel na talíři, chňapla po něm Jackie.
"Páni, já mám ale hlad." Předstírala Jackie a začala si na chléb mazat máslo. "Jé, Katrin, na tebe už asi nic nezbylo co? V míse je ještě pár vynikajících jablek, dej si."
Kat nezbylo nic jiného než kopnout do sebe studený hořký čaj a vzít si alespoň jedno jablko. Sotva ale došla k míse, znechuceně odvrátila pohled. Na dně leželo jedno ubohé něco, co asi dřív bylo jablko. Teď to bylo nechutně scvrklé a obalené bělavou plísní. Hm, myslím, že hlad už mě přešel, prohlásila ironicky Kat. Věděla, že je zbytečné se se setřenicemi příst, stejně by dosáhly svého.

Šla tedy nahoru ještě jednou si překontrolovat seznam věcí, co má mít s sebou do školy.
"Takže pergameny, brka, učebnice, hábity,…" mumlala si pro sebe Katrin a přitom odškrtávala věci z připraveného seznamu. Po pár minutách se spokojeně usadila na postel a její pohled náhle utkvěl na fotce na jejím nočním stolku. Byly to její rodiče a bratr, spolu s ní, když ještě byla malá. Oči se jí zalily slzami, při vzpomínce na ně, a tak raději vstala, popadla fotku a položila jí navrch už tak přecpaného kufru. Vtom se zezdola ozval křik strýce:

"Hej, mohla by ses konečně uráčit přijít dolů?! Rádi bychom odjeli na nástupiště!"
Katrin se tedy zvedla, popadla kufr a loudavě scházela ze schodiště. Když došla do předsíně, strýc na ní uhodil:

"Mohla bys hejbnout zadkem ?!" Kat si zlostně mumlala různé nadávky, ale přidala do kroku. Naneštěstí jí ale strýc nejspíš slyšel. Sotva k němu došla, přistála jí na tváři facka.
"Takhle se mnou mluvit nebudeš, ty smrade nevychovanej!" hulákal strýc na celý dům.
"Já s tebou mluvím jen tak, jak se ke mně chováš!" odsekla Kat. Ale to už na strýce bylo moc. Vytáhl hůlku a ještě než mohla Katrin zareagovat, vykřikl: "Crucio!"
Padla na ní vlna bolesti. Podlomily se jí kolena, dopadla na studenou podlahu a svíjela se v křečích. Byla to ta nejhorší bolest, jakou si dokážete představit. Když to konečně ustalo, připadalo jí to jako kdyby tam ležela několik hodin. Namáhavě se zvedla.
"Tohle tě naučí, jak se ke mně máš chovat!" rozkřikl se strýc. "Tohle byla jen malá předehra, takže ještě jednou a poznáš, co je opravdová bolest!"
"Tak to už asi nepoznám, protože mě tady už nikdy neuvidíš! Ani ty, ani ty dvě přiblblé bárbíny! Chci od vás jediné-VYPADNOUT!" Na to popadla kufr, rozrazila vchodové dveře a seběhla tak rychle, jak jí to těžký kufr dovolil, dolů ze schodů na ulici.

Nevěděla, jak dlouho šla, ale najednou jí začaly bolet nohy i ruka, která táhla kufr. Posadila se tedy na obrubník chodníku, složila hlavu do dlaní a rozplakala se. Co jsem to zase udělala? ptala se sama sebe. Nemám kam jít, kam se vrátit, nemám ani ponětí, kudy se jde na nástupiště.. A takhle tam seděla několik minut, dokud si jí nevšiml jeden chlapec. Byl to vysoký, bledý, černovlasý kluk, který měl mastné černé vlasy a našedlou pleť. Došel až k ní.

"Hej ty, seš v pořádku? Nepotřebuješ pomoct?" zeptal se jí.
Polekaně k němu zvedla uplakané oči a roztřeseně odpověděla: "N-ne, díky, zvládnu to. Nebo vlastně ano, nevím, kudy se jde na vlak."
"Na vlak? Aha, ty jedeš do Bradavic, že jo?" ukázal na její kufr s Bradavickým znakem. "Já nastupuju do 6. ročníku."
"Jo, já se sem přistěhovala a mám jít také do šestého."
"No, asi bychom měli vyrazit, ale pěšky to nestihneme. No co, zavoláme si Taxi." prohlásil kluk.
"Mimochodem, jsem Severus Snape." představil se, zatímco čekali na odvoz.
"Ehm, promiň, jsem Katrin Gartenová." odpověděla Kat.

Zanedlouho přijel Taxík a odvezl je na nástupiště..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Prongs Prongs | E-mail | Web | 19. října 2008 v 12:56 | Reagovat

Zajímavé... :-)

Kapitoly krapet krátké, ale zaujalo mě, že si jako prvního kamaráda našla právě Snapea... Myslím, že je to poprvé co to někde vidím...nebo si alespoň na nic jiného s tímhle nevzpomínám :-)

Jsem jenom trochu zmatená z toho, kolik jí vlastně je. Nejspíš sem pozorně nečetla začátek, ale myslela sjem že je jí jenom jedenáct. Potom mi hrozně divné přišlo to její chování ke strýci, protože takhle by se malé dítě nechovalo, ale pokud jí tedy bylo šestnáct, tak se tím leccos vysvětluje... Už to smysl dáva. :-)

2 eliska eliska | E-mail | Web | 25. října 2008 v 9:19 | Reagovat

hezké..a hele napsal ti prongs!!to je dobrý!!mě to taky zaujalo ale pořád nechápu proč zrovna Snape?Snape se tam objví vždycky...v každý povídce..teda aspoň v ńákejch....je to ale dobrý a použila jsi tam i scénu z harryho pottera..jak utíkala s tim kufrem!!bylo to vážně hezký a jak říkal prongs tak to dává smysl..je to lepší neš to moje vymyšlím taky povídku ale začíná nesmyslně ale mam jí napsanou na papír...ale tenhle příběh dává smysl=)

3 Misha Misha | E-mail | 25. října 2008 v 20:45 | Reagovat

Ahojky... Napsala bys mi pls na mail jak často asi přidáváš povídky??? Píšeš moc hezky....

4 Lily of the valley Lily of the valley | Web | 27. října 2008 v 12:31 | Reagovat

Tak jo... Konečně sem se k tomu dostala... Na to, že píšeš svou prvotinu, jde ti to výborně... Žádný chyby sem si nevšimla. Je málo děje na to, abych ho mohla hodnotit, ale jak psala drahá Prongsie, já taky nikde neviděla S. S. jako prvního přítele... Fajn:) Už musim běžet:D

5 Sellena Sellena | Web | 28. října 2008 v 16:11 | Reagovat

prvotina dobrá:D musím souhlasit s Prongs, že si jako prvního kámoše našla Sevího je tak nějak neočekávané, ale změna je život. Máš dobrý nápad, počkám, až se to nějak vyvrbí. Jen tak dál...jo a s přátelením souhlasím:D

6 Orion Orion | Web | 29. října 2008 v 23:26 | Reagovat

Tak jsem se konečně dostala k tvé povídce..Píšeš suprově! Moc se těším na další kapitolu..chudák Kat, toho strýce bych někam zavřela..:D jsem zvědavá jak se to vyvine :)

7 Misha Misha | E-mail | 31. října 2008 v 21:10 | Reagovat

Ahoj, odpovídala jsem ti na mail, ale nejde to odeslat... Prý ti to překročilo velikost schránky :-)

8 Annie Annie | Web | 20. listopadu 2008 v 19:16 | Reagovat

Taky se mi zdá, že ty kapitoly jsou krátké, ale líbí se mi to. Pěkně to začalo, takže jdu na druhou kapitolu ;)

9 Nessa Nessa | Web | 2. ledna 2009 v 14:18 | Reagovat

dost slibný začátek, jsem zvědavá, ajk to bude pokračovat =)

10 pimpinela pimpinela | Web | 15. března 2009 v 23:58 | Reagovat

:)) tak čítam ďalej :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama